Nerovnovážný stav

Být pozván na padesátiny je docela příjemná záležitost. Obnáší to v první řadě vymyslet vhodný dárek, což se nám kupodivu podařilo velmi rychle, k tomu kytku a můžeme vyrazit. Klasika – zvoníme, přichází nám otevřít jedno z oslavencových dítek, odkládáme kabáty i boty a hrneme se popřát oslavenci. Náš dáreček je přijat s díky a přidán na hromádku k ostatním prezentům. Sedáme si k ostatním hostům, dostáváme své skleničky a jsme pobízeni, abychom si brali. Připravené pohoštění lahodí oku i chuti, a tak se nenecháme pobízet.Připíjíme na zdraví a zábava nenuceně plyne. Pečené kuřátko, uzené, roláda, zákusky, jednohubky – co hrdlo ráčí. A chlebíčky. Vypadají nádherně a lákají k ochutnání. Také si jeden beru. Je docela těžký a hezky vyzdobený. Opatrně si ukousnu a… jako bych to tušila! Okurka úplně nahoře se povážlivě naklonila. Nechci, aby se ocitla na mém oblečení nebo dokonce na koberci. Ve snaze vyrovnat ji nakláním chlebíček opačným směrem. Pozor, teď jsem dala šanci rajčeti, aby začalo sjíždět. Rychle chlebíček vyrovnávám, rajče se zastavuje, ale kymácející se okurka hrozí pádem. Nenápadně, pomaličku chlebíček přibližuji k ústům, nikoliv okrajem, jak se sluší, ale tak, abych mohla slupnout nebezpečnou okurku. Uleví se mi, když se manévr zdaří. Nenápadně zakroutím očima, jestli si toho někdo všiml. Vypadá to, že ne. Tím ale ještě zdaleka nemám vyhráno. Na chlebíčku totiž stále leží dostatek materiálu, který by snadno mohl začít měnit pozici. Cítím, že rovnovážný stav chlebíčku je opět ohrožen. Párátko, které přidržovalo olivu, se mou manipulací nějak naklonilo a postupně přestalo olivu jistit. Oliva k mé hrůze začíná pomaličku opouštět své stanoviště. Nepomáhá změna sklonu chlebíčku, jen trošku změní směr pohybu. Pokouším se ještě  olivu zachytit. Ale kdepak, mé prsty olivu minuly a ta úspěšně opouští chlebíček. Ještě na okraji se na moment zastavuje, ale pak neodvratně klesá na nádherný koberec. Jak se zoufale snažím zabránit dopadu dotyčné olivy, vypadává mi celý chlebíček z ruky a elegantním obloukem se snáší k zemi. Není v mé moci zabránit jeho dopadu. Ještě se pokouším vykopnout nohu a nastavit ji chlebíčku do dráhy, ale nejsem dost rychlá. Chlebíček přistává na koberci, pochopitelně tou bohatě obkládanou, zdobenou stranou. Je mi trapně, nejraději bych zalezla pod ten koberec. S omluvami sbírám jednotlivé součásti chlebíčku, hostitelka s úsměvem přináší hadřík a koberec čistí.