Přemýšleli jste někdy, jak sní lidé, kteří jsou slepí? Mají jejich sny vizuální podobu? Mohou se v nich objevit obrazy osob, předmětů, zvířat a rostlin? A pokud ne, jak vlastně sny nevidomých „vypadají“?
Sny nevidomých se zásadně liší podle toho, jestli jsou slepí už od narození nebo raného dětství, nebo zda oslepli v průběhu života. Lidé, kteří oslepli po sedmém roce života, sní stejně jako ostatní, čím delší doba ale uplynula od ztráty zraku, tím méně nabývají sny konkrétních tvarů. Snění lidí slepých od narození jsou ve vědeckých kruzích předmětem vášnivých diskuzí. Sny jsou zkoumány ve spánkových laboratořích, ale i prostřednictvím hodnocení výpovědí a zápisků nevidomých.
Vizuální představivost je pro snění nezbytná
Obecně je ale přijímána teorie, že sny lidí, kteří jsou slepí od narození nebo oslepli před sedmým rokem svého života, nemohou mít vizuální podobu.
Sny těch, kteří jsou nevidomí od narození, postrádají zrakové představy. Místo toho se ale nevidomým zdají sny plné emocí, zvuků a hmatových vjemů. V REM fázi spánku – tedy ve fázi, ve které se vidoucím osobám zdají sny, oči se rychle pohybují a jsou přítomny záškuby svalstva po celém těle – se oči slepých lidí pohybují minimálně. Čím déle je člověk slepý, tím jsou pohyby očí méně časté.
U dětí, které osleply mezi pátým a sedmým rokem života, se předpokládá, že je to vlivem nedostatečného vývoje mozku. V úvahu je ale nutné vzít i nedostatečně rozvinuté schopnosti vyjadřování a abstrakce v tomto věku, které mohou získané údaje značně zkreslovat.
Řada lékařů se přiklání k takzvané kognitivní teorii snění. Ta zdůrazňuje, že představivost nezbytná pro snění se rozvíjí mezi čtvrtým a sedmým rokem života.
