Stejskalovi: Vězni ve vagonu

Já nemohl se dočkat zprávy, zda pojedeme do Jihlavy.
Dobrá zpráva přichází a pak ten den nadchází.
Z Brna k polednímu vyrážíme, co nás čeká netušíme.
Tenhle vlak, to expres věru není, každou chvíli zastavení.
Spíše máme pocit při jízdě, jak osedlal by hlemýždě.
Než k Jihlavě dorazíme, ve vagónech prázdno zříme.
Ještě chvíli, vlak se snaží, za chvíli jsme na nádraží.
Zvolna zvedám ztuhlé kosti, vlak tu končí, času dosti.
Vlak už stojí, cestující vylézají, na perónu otálejí.
V klídečku se oblékáme, náhle se však vylekáme.
Co je tohle, co se stalo, vagónem to nějak hnulo.
Vlak se pohnul, honem ven, tohle není jenom sen.
Náhle ztrácíš všechen klid, dveře nejdou otevřít.
Jak vězni tam trčíme a už v dálku frčíme.
Nepropadej panice, i jinde jsou stanice.
Zadarmo se povozíš, kousek světa uvidíš.
Zkouším Tě tím uklidnit a snad něco vymyslit.
Než však přišla místa nová, brzdí kola ocelová.
S vyhybkami vexlují, nazpět s námi šibují.
Znovu nás vlak přiváží na jihlavské nádraží.
Teď už rychle, rychle ven, ať se tomu zasmějem.
Že jsme šťastně dorazili a nikde jsme nebloudili.