Že olympijské hry mají svůj původ v antických olympijských hrách ve starověké řecké Olympii na poloostrově Peloponés (první tehdejší olympijská slavnost se konala již roku 776 před naším letopočtem) i že první novodobé olympijské hry se konaly v roce 1896 v Athénách a jejich zakladatelem byl baron Pierre de Coubertin, je asi každému známo. Jak to však bylo s olympijskými hrami pro zdravotně postižené sportovce?
Na počátku stál Sir Ludwig Guttmann, neurolog a vedoucí léčebně-rehabilitačního centra v anglickém Stoke Mandeville vybudovaného pro válečné veterány s poraněním páteře, upoutané na invalidní vozík. Jednou z rehabilitačních procedur byly i některé druhy sportu. První organizovaná soutěž se konala 28. července 1948 za účasti 16 pacientů různých rehabilitačních zařízení, a nebyla náhoda, že se právě v té době konaly první poválečné olympijské hry v Londýně. O čtyři roky později se přidali reprezentanti Holandska a vznikly mezinárodní Stoke-mandevillské hry vozíčkářů, předchůdce paralympijských her. Guttmannova myšlenka organizovat pro zdravotně postižené soutěže ve stejném roce a na stejném místě jako olympijské hry se naplnila na prvních letních paralympijských hrách v Římě roku 1960, kdy se soutěží v osmi sportovních disciplínách zúčastnilo 400 sportovců z 23 zemí. Soutěže byly vypsány jen pro sportovce s paraplegií. Od té doby se letní paralympijské hry konají každé 4 roky, stejně jako olympijské hry, na stejných sportovištích a se stejným ubytováním v olympijské vesnici pak od roku 1988. Dr. Guttmann je právem nazýván Coubertinem paralympijského hnutí.
Od roku 1976 se paralympijských her mohou účastnit i zrakově postižení a sportovci s různými druhy amputací.
Nyní se blíže podívejme na zimní paralympijské hry.
Zimní sporty pro zdravotně postižené se rozvíjely pomaleji než letní a v počátcích se konaly na jiných místech než ZOH. První zimní paralympijské hry se konaly v roce 1976 ve švédském Örnsköldsviku. Své síly zde změřili lyžaři s amputacemi a zrakově postižení v klasickém i sjezdovém lyžování a v rychlobruslení na speciálních saních. Teprve páté ZPH se mohly uskutečnit na stejném místě jako ZOH – v Albertville (Francie) roku 1992.
Lillehammer 1994 znamenal obrovský posun pro ZPH – jednak zde byl poprvé představen sladge hokej, který se stal divácky velmi populárním, jednak se poprvé účastnila česká výprava s deseti sportovci. Úspěch v podobě bronzové medaile nám zajistil sjezdový lyžař Stanislav Loska.
Velice úspěšná byla výprava na 7. ZPH v japonském Naganu (1998). Z 571 sportovců z 32 zemí bylo 6 z ČR, z nichž 7 medailí – 3 zlaté, 3 stříbrné a 1 bronzovou přivezly dvě zrakově postižené lyžařky – Kateřina Teplá a Sabina Rogie. Kateřina Teplá s trasérem Pavlem Teplým zvítězila ve slalomu, obřím slalomu a super obřím slalomu (super G), ve sjezdu skončila druhá. Sabina Rogie s trasérem Michalem Karáskem vybojovala jak ve slalomu, tak v obřím slalomu druhé místo a v super G místo třetí.
Na 8. ZPH v Salt Lake City obhájila Kateřina Teplá paralympijské zlato v obřím i super obřím slalomu a ve sjezdu krásné 2. místo, Sabina Rogie měla ve slalomu a obřím slalomu bronz.
V březnu 2006 se konaly ZPH v italském Turíně. Při účasti pěti českých sportovců získala jediný cenný kov – stříbro v superobřím slalomu – zrakově postižená lyžařka Anna Kulíšková s trasérem Martinem Kulíškem.
V březnu 2010 přivítal účastníky 10. ZPH Vancouver. Naši republiku reprezentovalo 20 sportovců, poprvé také sledge hokejisté, jediné medailové umístění vybojovala v super G lyžařka Anna Kulíšková (trasérka Michaela Hubačová) – bronz. Nejúspěšnější výpravou bylo Rusko – 12 zlatých medailí.
Na 11. ZPH v Soči, konaných od 7. do 16. března 2014, se 18 našich reprezentantů představí ve dvou sportech – sledge hokeji (čtrnáctičlenný tým) a alpském lyžování, pod které spadá i nová disciplína snowboardcross, kterou pojede spastik Tomáš Vaverka. Mezi lyžaři jsou tělesně postižení Oldřich Jelínek a Stanislav Loska a zrakově postižený lyžař Patrik Hetner s trasérem Miroslavem Máčalou – ten má startovat ve slalomu a obřím slalomu. Vlajkonošem výpravy byl zvolen Stanislav Loska, pro něhož to bude již šestá olympiáda. Držme jim palce!
