To nevymyslíš – stalo se včera

To se tak ráno probudím a chystám se na cestu do Třince. Je 7 hodin, mám tedy čas, a tak si uvařím v klidu kafe. Čekám na kamaráda, se kterým jsem na cestu domluvená, a proto se obléknu s předstihem, abych pak nemusela divočit. Zvoní, vyhlédnu z okna v koupelně – ano, je to on, jdu mu tedy hodit z okna klíče. Nechce se mi totiž běžet dolů. Zaregistrovala jsem, že kolem baráku je lešení. AAAAAAAAA, budou nám tedy konečně měnit tu střechu, pomyslím si. Více tomu již nevěnuji pozornost. Kamaráda jsem usadila v kuchyni se slovy, že se jen zajdu ještě do koupelny upravit a učesat. Jak se tak češu, v duchu si opakuji, co si musím vzít s sebou do Třince a zda mám opravdu vše v kabelce – a najednou vedle mne promluví chlap. Zmohla jsem se pouze na výkřik „fuj tajbl sem se lekla, málem mne trefilo“. Pán na lešení (tedy téměř ve stejné rovině jako já) se rozzářil jak sluníčko, pusu od ucha k uchu a klidným hlasem, jakoby se nechumelilo jen řekl: „Tuž še nělenkejče paničko“. Tak to fakt nevymyslíš…