Varování před burčákem

Zdravím,
máme srpen a to je měsíc, kdy se začne objevovat burčák a tak dávám k dobru jednu svoji příhodu jako varování.
Byli jsme na chatě a já dostal docela mizerný oběd s manželčiným komentářem „Jedem domů tak jsem nevařila. Doraž se švestkami.“ Dorazil jsem se tedy ovocem a jeli jsme. Doma jsem vyrazil do kovomatu, nakoupil co bylo třeba a skočil si ke kamarádovi na pokec. Zdeněk se zrovna chystal do prodejny, kde
se prodávalo stáčené víno, na skleničku burčáku. Pravda, blesklo mi hlavou, že jsem měl ovoce, ale myšlenku jsem zapudil. Bylo to již více než před dvěma hodinami a tak jsem uvěřil, že to již nic neudělá. Dali jsme si každý
sklenku burčáku, něco kecli s ostatními stojícími u vysokých stolků a měli se k odchodu. Náhoda tomu chtěla, že zrovna přišla má bývalá šéfová a tak nejen společenská nutnost, ale i kamarádství mne donutili, že se do mých
útrob přesunula ještě jedna čtvrtka burčáku. Poté jsem se omluvil s tím, že na švestky se špatně pije.
Janička se zasmála řkouc: „Tak mazej domů nikde se nezdržuj, máš hezké světlé tesilky a není třeba je přebarvit na hnědo.“ Odešli jsme, kamarád mne ještě převedl přes hlavní silnici a u pošty jsme se rozloučili. Já ucítil ve svých útrobách divné zaškrundání, tak jsem tedy přidal do kroku a po nějakých sto metrech jsem již kráčel docela svižným krokem. Zaškrundání
se opakovalo, tak jsem ještě přidal. V naší ulici mé tempo rozhodně
neodpovídalo mému věku pána v letech a mé slepotě. Domovní schody jsem bral jako za mlada po třech a zavíráním dveří jsem se již nezdržoval. Takže vážení, burčák po ovoci pokud nemáte hajzlmísu v dosahu, ani po několika hodinách nééé!
Pohodovou a bezproblémovou konzumaci burčáku přeje Hocký.
Luboš Hocký