Ráno se líně protáhnu, donutím se vstát z postele a taknějak automaticky zapínám počítač, pak klasika toaleta, koupelna, obléknu se, postavím vodu na kafčo, během toho stelu postel, kde mi v tom brání Sába, neboť by se ve vyhřátém válela dál a tak tomu bylo i dnes. S jedním drobným rozdílem. Počítač sice najel, ale každou chvilku vydával podivný zvuk, něco jako písknutí, které většinou nevěští nic jiného, než neznámou poruchu, že ano… Dobrá dám tedy restart. Zapne se, ale – ejhle zase pííííííííííííííííísk… Vyčistím tedy ještě truhlu – a zase píííííííííííííísk. Další restart, zapl se a zas pííííííííííííííííísk… To už jsem byla fakt zralá na kazajku. Poté se zaposlouchám – a… on to vedle na skříňce skřehotal mobil, který mi sem včera přinesl synátor!!!
Martina
