Ponožka

Pohoda po sobotním obědě – syn umyl nádobí, něco však zbylo. Rozhodla jsem se, že to domyju za něho, a k práci jsem si pustila rádio. Zrovna dávali takovou parádní rytmickou písničku, a ta mne pochopitelně nemohla nechat chladnou. Bylo to jasné – nádobí počká, „cukle“ letěly dolů, abych se náhodou nezabila či nepřerazila (v lepším případě) – a už jsem se pěkně vykrucovala a šlapala do rytmu. Užívala jsem si to, paráda, bylo mi taaaaaaaaak dobře… ale ejhle – přišlápla jsem si ponožku (ony už mají něco za sebou a trošku mi padají). Ponožka se mi bleskově svlíkla a já zvedla pěkně nožku naboso – neflákla jsem sebou, jen jsem se chytila opěradla židle a řehtala se jak blbá. Ještě nyní se tlemím, když si na to vzpomenu, ale je fakt, že držet ta ponožka líp, tak jsem šla k zemi…
Ať žijou vytahaný fusekle
Lída