Byla jsem pozvaná do restaurace na oběd. Dlouho jsem v žádné nebyla, tak jsem si řekla – „proč ne?“
Už při oblékání bylo plno řečí: „na co dermakol, jeeeeeee to je doba apd…“ Dámy, známe že?
Nakonec se nám tedy podařilo vyrazit. Sluníčko nám krásně hřálo, taková idylka. Když jsme dorazili do restaurace, posadili jsme se. Byl nám podán jídelní lístek, ze kterého mi protějšek četl. U kančího masa jsem ho zarazila se slovy: „To bych si asi dala, jaká je příloha?“ Odvětil, že krokety. Vzhledem k tomu, že kančí maso jsem v ústech ještě neměla nikdy a krokety cirka sto let, má volba byla jasná. Kančí maso na šípkové omáčce s kroketami. Můj doprovod si objednal pikantní maso a hranolky. To bych si mohla udělat i doma, žeju. Pomyslela jsem si v duchu a jásala nad svou volbou.
Nečekali jsme dlouho (což mne především u mé objednávky překvapilo) a už nám číšnice nesla jídla. K mé porci přidala i omáčku na přidání, což mne potěšilo. Vzala jsem příbor a jala jsem se hned ochutnat masíčko. Bylo krásně měkoučké, jen se rozpadalo a chuť byla výborná. Ne, jak někdo říká „zapáchající.“ Fajn, druhé sousto zkusím s omáčkou. To mne rozladilo hned ze dvou důvodů. Za A – Omáčka byla studená jak psí čumák, za B – Jak by řekl Zdeněk Pohlreich: „byla sladká jak hovno z Nutrie,“ ale teda fakt „mega“ sladká. Na levé straně talíře jakás, takás hromádka. Šťouchnu do ní vidličkou, no marmeláda neidentifikovatelné chuti, snad lesní směs? Šípková tedy ne. To jsem se už oklepala. Ale jo dobrý, ještě zbejvaj krokety, třeba s nimi se to bude dát jíst. Byla jsem dotázána, zda je vše v pořádku. Kývla jsem hlavou, že ano i když to tak nebylo a… chtěla jsem napíchnout kroketu. UPS, odcestovala na druhý konec talíře. Rozhlédla jsem se kolem sebe, zda to někdo neviděl. Zdálo se, že ne. I protějšek se soustředil na své jídlo. Fajn, stane se. Dám druhý pokus a napíchnu jinou kroketu. Hups a milá kroketa si šla prohlédnout náš popelník uprostřed stolu. To už na sobě cítím pohled mého stolovníka, který jakoby říkal – „ona snad neumí jíst příborem“ a připadám si jako největší idiot, či neandrtálec. Nic, zkusím kroketu vyválet v omáčce, třeba změkne a aspoň něco si dám. Mezi tím vyzobu maso, ač ho není moc, ale mám hlad. Lžíci na omáčku jsem pro jistotu nenašla vůbec. Ještě si můžu zakydat halenku omáčkou, abych dojem neandrtálce stvrdila na sto pro. Pomyslela jsem si. Už jsem začínala být mírně řečeno nevrlá. Přítel na mě hodil soucitný pohled. „Ukaž, to snad není možný, jak tu s tím zápasíš“. Chtěl kroketu nabodnout a ejhle, milá kroketa se odporoučela ze stolu úplně a koulela si to někam do nenávratna. Vyprskli jsme smíchy oba. Ptala jsem se ho, zda nemá v tašce sbíječku. S tou by to třeba šlo. Neodolal a kroketu bafnul do ruky a šup s ní do úst. Zarazil se po prvním skousnutí. Nedivila jsem se. Zvuk to byl, jako když drtí šutry. Nebudu to natahovat, prostě jsem do sebe dostala asi 4 krokety, bojovala jsem statečně, leč nahánění po talíři, stole apd. jsem vzdala. V žaludku jsem měla, jako bych sežrala, karkulku, babičku i myslivce najednou. Vrcholem bylo, když číšnice přišla, bafla talíře a nějaké, „jak vám chutnalo“ nehrozilo. Neudržela jsem se a řekla jí: „Kdybyste se chtěla zeptat, jaké to bylo, pak tedy krokety jsou strašidelné, něco jako betonové koule, (možná by nám kuchař mohl ukázat jak se jí) Honilo se mi zároveň hlavou. Omáčka jednak sladká a druhak studená, jak psí čumák. Paní lapala po dechu… A vidličkou by se mi omáčka taky jedla dost blbě.“ Odešla se slovy, že se jde zeptat kuchaře, kde je problém. Po chvilce se vrátila a nyní cituji: „Tak kuchař se Vám omlouvá, vzkazuje, že máte pravdu, že dostal špatnou várku kroket a že ty ostatní vyhodí“… Seděla jsem s otevřenou hubou – doslova. Očekávala jsem, nabídku jiné přílohy, případně, že krokety nebudou započítány, nebo tak něco… Jak může kuchař poslat jídlo, aniž by ho ochutnal, to nepochopím nikdy. No co už, doma jsem si dala chleba s máslem a jak by kamarád řekl: „Chinskou polívku.“ S reštykou mám zas na chvilku klid.
Ponaučení? Příště si uvařím raději doma. Budu vědět co jím a především, za tu cenu (136kč) jedna porce, se najíme všichni tři. Kančí to sice nebude, ale on takovej bramborák plněnej hermelínem a kuřecími kousky, nebo kuřecí bábovka, ameriky, či těstoviny, případně sýrový koláč, jsou luxusní, chutná, cenově dostupná jídla. Měla jsem nyní týden návštěvu a mohu říct, že jsem si šplhla. Chutnalo všem a vše. Hodně muziky za málo peněz. Krásný dník plný pohody vám všem přeji.
Martina
Není reštyka jako reštyka
