Dnes jsem se opravdu královsky pobavila.
To si tak s přítelem sedíme v kuchyni, popíjíme čaj, když tu najednou vstoupila do místnosti jeho maminka a znenadání mi položila otázku:
„Co Martino, a svatba bude?“
Na okamžik mne to zaskočilo, nicméně jsem pohotově odpověděla:
„To víte že jooooo, pozveme si na tu slávu nejmíň sto lidí!
Šaty budu mít s vlečkou a zlatem vyšívané.“
Ona s naprosto vyděšeným výrazem v obličeji: „To bude ale strašně drahý, kdo to bude platit?“
Já v naprostém klidu: „Když to tak moc chcete, toto výsostní právo vám mileráda přenechám.“
Přítel na maminku: „Tak, a máš to.“
Stála tak zkoprnělá, že by se nad ní i kámen ustrnul. To jsme už vybouchli v hurónský smích, kdy i ona pochopila, že jsme si dělali srandu. Jojo, ne nadarmo se říká – Kdo jinému jámu kopá… 
😀
Krásný dník vám všem přeju, lidičkové a lidičky
Popis obrázku: Pár držíc se za ruce s komentářem – Smích?… Přejde…. Nás?… Nikdy!
