Pokud nevidomý člověk chce hrát na počítači nějakou hru, měla by tato hra splňovat jednoduchý požadavek – musí být navržena a vyvinuta tak, aby ji člověk mohl plně ovládat jen pomocí sluchu. Takže jednoduše řečeno
– nevidomému hráči je k ničemu perfektní grafika, zato mu ale hodně pomůže, je-li hra vybavena kvalitním zvukem. A nemluvím tu jen o tom, že jsou zvuky nahrány ve vysoké kvalitě, člověk v audiohrách využívá zvuky i pro přímou interakci s prostředím a s prvky dané hry.
Příklad:
Ve hře, ve které řídíte automobil, poznáte zatáčku tak, že zvuk motoru se ze středu posouvá na jednu a nebo druhou stranu. A podle toho pak reagujete. S tím souvisí další důležitá věc. Většina audioher vyžaduje ke svému hraní sluchátka. Jednak je zážitek ze hry lepší a druhak člověk může přesněji reagovat na různé zvuky z různých směrů a tak podobně. Většina audioher je pak také vybavena nějakým druhem hlasové navigace. Buď jsou pokyny, hlášky, položky menu a další věci přehrávány hlasem, který někdo nahrál přímo do hry. A nebo se k ohlašování využívá klasický systém převodu na řeč TTS (Text-To-Speech), který má většina nevidomých nainstalovaný v operačním systému.
Druhým typem jsou takové hry, u kterých nejde přímo o nějakou interakci za pomoci zvuků. Jsou to hry jako například karetní hry, vědomostní kvízy či velmi známé hledání min. Tyhle hry jsou většinou navrženy tak, aby plně spolupracovaly s odečítači pro nevidomé a člověk je pak může plně ovládat z klávesnice, např. v editačním poli je zadaná otázka a pomocí klávesy „tab“ člověk vybere jednu z nabízených možností, ty jsou odečítačem samozřejmě čteny.
