Něco málo humoru

Chlápek strčil hlavu mezi dveře holičství a zeptal se,
„Jak dlouho budu čekat na ostříhání?“

Holič se rozhlédl po místnosti plné zákazníků řekl,
„Asi tak dvě hodiny.“

Chlápek odešel, toho dne se ale již nevrátil.

O několik dní později, stejný chlápek strčil hlavu mezi dveře a zeptal se,

„Jak dlouho budu čekat na ostříhání?“

Holič se rozhlédl po místnosti a řekl,

„Asi tak tři hodiny.“

Chlápek opět odešel, a zase se toho dne již nevrátil.

O týden později, stejný chlápek strčil hlavu mezi dveře a zeptal se,

„Jak dlouho budu čekat na ostříhání?“

Holič se rozhlédl po místnosti a řekl,
„Asi tak půldruhé hodiny.“

Chlápek odešel.

Holič se obrátil na svého kamaráda,

„Hej, Bobe, mohl bys pro mě něco udělat? Běž za ním a zjisti kam jde.

Stále se ptá jak dlouho musí čekat na ostříhání, nikdy se ale nevrátí.“

Bob se za chvíli vrátí do holičství a hystericky se směje.

Holič se jej zeptá, „Tak kam jde když odsud odejde?“

Bob se na něj podívá, utře si slzy a řekne,
„K tobě domů!“

*
Vyšetřovatel se ptá pěkné sekretářky:

– Slečno, nemáte tušení, proč vyskočil Váš šéf z okna?

– Bohužel ne. A přitom to byl tak milý člověk. Minulý měsíc mi koupil kožich, minulý týden sportovní auto a dnes diamantový prsten.
Pak mi řekl, že by se se mnou chtěl vyspat a co bych za to chtěla…

– A co jste mu řekla?

– No, že ostatní z firmy mi dávají 50 euro…