Některým prodavačkám/čům, bych zakázala nejen prodávat, ale vůbec lézt do krámu… grrrrrrrrrr

Včera jsme se rozhodli pro návštěvu přítelova kamaráda. Jak se patří, jsme zašli do „SUPERmarketu“, že tedy vezmem něco dobrého pro jeho dcerku a nám tedy lahvinku plus chlebíčky, abychom nešli s prázdnou, že ano. Jak už to tak bejvá, když já vylezu z baráku, fronty byly všude strašidelný. No to nic, řekla jsem Petrovi: „hele tam má paní jen vody, to bude hned“… kdybych jen tušila…
Prodavačka byla zmatená jak luční včelka a to jsem řekla velice zdvořile. Běhala od kasy ke košíku, kde měla paní před námi tedy vody, ale i cirka 20 lahví vína. Za námi nervózně přešlapovala paní se 4 pytlíky mouky. Když viděla „tempo“ prodavačky, vztekle poznamenala: „To snad není pravda. Prošla jsem 3 kasy, od každé mě vypoklonkovali, že mám jít jinam a tady stojím jak kráva“… Chvilku se mi chtělo smát, ale po dalších cirka 10 minutách lítání oné prodavačky semo tamo jsem začala být už i já mírně řečeno rozladěná. Přítel procedil vztekle: „Dočkáme se, než umřem?“ Prodavačka si ho změřila strašidelným pohledem. Až mě zamrazilo. To už nevydržel a řekl, že si jde vedle koupit cigára, dal mi peníze a odešel. Konečně jsem se dostala na řadu. Zpocená jak zloděj a to jsem nevěděla, co mě ještě čeká. Paní prodavačka si mě změřila také od hlavy k patě a povídá: „Ten váš manžel je nějakej nervózní ne? dejte mu panáka, aby se vyklidnil“… Huba mi spadla údivem málem na zem. V duchu jsem si říkala, co si to vůbec dovoluje, uf… Nechala jsem to prozatím bez komentáře. Zaplatila jsem, přítel mezi tím přišel a já se těšila, až konečně vypadnem. Dokola se mi točila věta oné nány. Už jsme byli u vchodu, když jsem slyšela děsivej kravál: „Haloooooooooooooo, halooooooooooooo, halooooooo, otočila jsem se co se jako děje a to řvala, fakt doslova řvala zas ta nádhera, abychom se okamžitě vrátili. Sice jsem nechápala vůbec proč, ale tak jsme šli zpět. Tam na mne začla za vydatného publika kolemjdoucích vřískat: „No prosim, sem to říkala, todle ste pani neplatila že? To by se vám líbilo, že?“ No já na ní čuměla jak puk, nechápala jsem vo co jako gou. V koši na dně byl papír. Já jak nevidím, jsem měla za to, že to byl paragon, co tam někdo předtím nechal, což je běžné. Bohužel nebyl. Šlo o žiletky které si přítel přihodil do koše a já si jen nevšimla. Slušně jsem se omluvila a řekla té …ehm ani nemám slov…, že jsem myslela, že to je paragon a hádejte? Začala zas ječet: „ No paragon vypadá trošku jinak pani, žejo“… Tak ale to už mi bouchli saze a seřvala jsem pro změnu já jí: „Jistě vážená, já jsem vám tu zaplatila 700kč, ale debilní žiletky za 29kč jsem chtěla prachsprostě ukrást, stačí???“ … Poté jsem se otočila na podpatku a raději prchla, abych té huse nezakroutila krkem. Jako nechápu, jak takové kačeny mohou stát u kasy a jednat s lidma tak sprostě, zvláště pak, když neví, že třeba někdo vidí špatně. Fakt mě to urazilo. Takže pokud toto vážená „DÁMO“ čtete vězte, že díky Vám do onoho marketu už v životě nepáchnu. Hawk, domluvila jsem.
Přeji vám všem krásný dník, lidičkové a lidičky, nejlépe bez srážky s blbounama…